Předpřítomný čas
Předpřítomný čas dělá většině lidí potíže. A nejen začátečníkům. Problém přitom zpravidla není ani tak tvorba gramaticky správné věty - to je celkem snadné - jako umět správně určit, kdy máme předpřítomný čas použít a kdy je naopak vhodnější čas jiný.
Skladba věty
Větu v předpřítomném čase tvoříme kombinací...
- pomocného slovesa HAVE...
- ... a významového slovesa ve tvaru tzv. minulého příčestí.
Minulé příčestí je jinak známé také jako tzv. "třetí tvar", protože se ve slovnících a v tabulkách nepravidelných sloves uvádí jako třetí. Otázka a zápor se tvoří běžným způsobem.
Příklad:
| Příklad anglické věty | Český překlad | |
|---|---|---|
| Kladná věta | I HAVE SEEN it before. | To už jsem viděl. |
| Zápor | I HAVE NOT SEEN it before. | To jsem ještě neviděl. |
| Otázka | HAVE YOU seen it before? | Viděl už jsi to? |
Tvorba věty tedy není nijak složitá, potřebujeme však dobře umět nepravidelná slovesa (abychom znali minulé příčestí).
Předpřítomný čas je důležitý
Čeština předpřítomný čas nemá a mnoho lidí se proto domnívá, že předpřítomný čas nemusí používat ani v angličtině. Chápou ho jako jakousi "vyšší dívčí", jako něco, co sice existuje, ale není to zas až tak potřeba.
To je ale velký omyl. Předpřítomný čas není něco "volitelného" a v angličtině se bez něj nelze obejít. Pokud se předpřítomnému času snažíme vyhýbat, nutně se dopouštíme vět, které nejsou správně.
Je to podobné, jako bychom v češtině řekli třeba: "Včera tam půjdu.". Jak vám tato věta zní? Příšerně, že? Slovo "včera" se nedá kombinovat s budoucím časem. No a přesně stejně špatně zní Angličanovi věta: "I was never to England.", protože tak se to prostě neříká a říkat nemůže (správně je "I have never been to England.").
Větu "Nikdy jsem nebyl v Anglii." přitom nelze nijak rozumně přeložit do angličtiny bez použití předpřítomného času.
K čemu tedy je předpřítomný čas?
Předpřítomný čas lze chápat jako určitý most mezi minulostí a přítomností.
Používáme jej pro děje, které:
Ano, vím - zní to hrozně komplikovaně. Pro Čecha je zprvu velmi těžké rozlišit minulost a tuto jakousi "předpřítomnost", ale má to svou logiku a skutečně v tom oproti prosté minulosti je rozdíl.
"Předpřítomnost" vs minulost
Hlavním rozlišovacím znakem oproti minulému času je tedy to, že v případě předpřítomného času není důležitý samotný minulý děj, ale jeho důsledky, které nyní pociťujeme. Zpravidla přitom není sděleno, kdy přesně se minulý děj udál, protože to není důležité.
Vezměme si několik příkladů v češtině a zamysleme se nad tím, zdali bychom dané sdělení do angličtiny překládali spíše časem přítomným, předpřítomným nebo minulým a proč:
| Věta v češtině | Souvisí s minulostí? | Souvisí s přítomností? | Použijeme čas | Anglický překlad |
|---|---|---|---|---|
| Mám tři syny. | NE (chybí minulý děj) |
ANO (aktuální stav) |
přítomný | I have three sons. |
| Bydlím tady dva roky. | ANO (bydlel jsem tu i loni) |
ANO (stále tu bydlím) |
předpřítomný | I have lived here for two years. I have been living here for two years. |
| Bydlel jsem tady dva roky. | ANO (dříve jsem tu bydlel) |
NE (už tu nebydlím) |
minulý | I lived here for two years. |
| Byl už jsi někdy v Austrálii? | ANO (už jsi tam byl?) |
ANO (znáš Austrálii?) |
předpřítomný | Have you ever been to Australia? |
| Jak dlouho už tu žiješ? | ANO (od kdy?) |
ANO (jsi tu zvyklý?) |
předpřítomný | How long have you lived here? How long have you been living here? |
| V kolik jsi volal? | ANO | NE (jde jen o čas volání) |
minulý | (At) what time did you call? |
| Představení začíná v 8. | NE (chybí minulý děj) |
ANO (aktuální informace) |
přítomný | The show starts at eight. |
| Nikdy jsem ji neviděl. | ANO |
ANO (neznám ji) |
předpřítomný | I have never seen her. |
| Marii (dnes) hospitalizovali. | ANO |
ANO (teď tam je) |
předpřítomný | Marie has been taken to the hospital. |
| Už jsi mu volal? | ANO |
ANO (je to vyřízené?) |
předpřítomný | Have you called him? |
| Zavolal jsi mu? | ANO |
NE (splnil jsi úkol?) |
minulý | Did you call him? |
Na posledních dvou uvedených příkladech lze dobře ilustrovat významový rozdíl mezi předpřítomným a minulým časem.
Představme si následující modelovou situaci: Manželský pár se chystá na dovolenou a řeší zalévání květin v době jejich nepřítomnosti. Manžel nabídne, že by mohl o zalévání požádat svého dobrého přítele. Žena souhlasí a tak se společně dohodnou, že mu muž později zavolá a celou věc s ním dojedná.
O dvě hodiny později se žena ptá, jestli už manžel příteli volal. Může k tomu použít jak minulý, tak předpřítomný čas. Význam se ale liší.
Pokud se zeptá "Have you called him?" (předpřítomný čas), otázka směřuje spíše na důsledek než na samotný akt telefonování. Tzn. ženu nejspíš zajímá hlavně to, zdali už je to nějak dořešeno.
Pokud se však zeptá "Did you call him?" (minulý čas), otázka směřuje spíše na samotný minulý děj. Ženu tentokrát zajímá hlavně to, jestli manžel splnil, co slíbil. Zároveň v tomto případě dává najevo, že už to - dle jejího názoru - mělo být dávno vyřízeno.
Jak to co nejsnáze rozlišit
Správně rozlišovat minulý a předpřítomný čas není z počátku vůbec jednoduché. Naštěstí nám situaci trochu usnadní některá slova a vazby, které se užívají výlučně s jedním či druhým časem a rozhodování nám tak alespoň v některých případech ulehčí.
Kdy použít minulý čas
- Když je děj časově určen v minulosti. Jedná se o věty typu:
- Last night ...
- The day before yesterday ...
- ... ago.
- In 1975 ...
- Yesterday ...
- Once upon a time ...
V tomto případě se musí použít minulý čas.
Kdy použít předpřítomný čas
- Nedávné děje se silnou vazbou na přítomnost. Např.:
- I have just ....
- ... recently / lately.
- Ve větách, kde bližší časové určení minulého děje není známé nebo není podstatné, např.:
- ... yet.
- ... already ...
- ... so far.
- ... ever ...
- Když je děj časově určen do období, které stále trvá. Např.:
- ... this year.
- ... this week.
- ... this season.
- ... since 2005.
V těchto případech se musí použít předpřítomný čas.
Poznámky k americké angličtině
U americké angličtiny se předpřítomný a minulý čas odděluje méně striktně a snáze nám projde používání minulého času místo předpřítomného, ke kterému my Češi máme přirozenou tendenci.
Neplatí to však o silně zakořeněných obratech jako např. "I have never been to France.", "Have you two met?", atp.