Etymologie anglických slov
To, že mezi různými slovy existují formální a významové vztahy, nám u mateřského jazyka připadá naprosto samozřejmé. A nepotřebujeme k tomu ani žádné zvláštní jazykovědné vzdělání.
Vezměme si například česká slova zakončená příponou –iště. Taková slova označují nějaké místo, lokalitu, a to zejména v konkrétním slova smyslu: např. hřiště, strniště. Ale nejenom to. Mohou nabýt i významu abstraktního (pomyslného) jako např. v případě slova těžiště.
Jasně nám však vyvstanou i souvislosti jiné. Tak slovo hřiště si okamžitě spojíme se slovy hra, hráč, výhra, hrací, prohra, výherce, i když podoba slovního základu doznala jistých modifikací (zde: hr-, hř-, her-). Souhrn takovýchto slov se nazývá odborně slovní čeledí.
Náš jazyk však obsahuje i nemálo slovních jednotek, kde se staré lexikální souvislosti v důsledku staletého jazykového vývoje zastřely. K ozřejmení takovýchto souvislostí je potřeba získat jisté speciální znalosti a osvojit si specifické metody.
Etymologie - věda o původu a vývoji slov
Jazykovědná disciplína používající právě takovéto specifické metody a nejrůznějším způsobem je kombinující se nazývá etymologie. Soustřeďuje se na zkoumání otázky původu slovních jednotek, tedy jejich vzniku, a dalšího jejich vývoje po stránce formální (tj. z hlediska hláskosloví, tvarosloví a tvoření slov) a významové.
Je samozřejmé, že určitá slova se zrodila uvnitř konkrétního jazyka nebo konkrétní jazykové rodiny. Čeština i angličtina patří do největší světové rodiny tzv. indoevropských jazyků, v bližším určení však patří do skupin různých – čeština do jazyků (západo)slovanských, angličtina do jazyků (západo)germánských.
Předpoklady seriózního etymologického výzkumu
Solidní, vědecky podložený etymologický výzkum předpokládá mnohostranné vědomostní, zdaleka nejen jazykovědné vybavení, i když právě to je nutným východiskem. Metodou historicko-srovnávací, vyvíjenou od první poloviny 19.století, se hláskoslovně, tvaroslovně i slovotvorně poměřují podoby dané slovní jednotky konkrétního jazyka s jejich podobami v jiných jazycích stejné jazykové rodiny a skupiny. Je při tom třeba dobře znát příslušné zákony a pravidla specifického staletí i déle trvajícího jazykového vývoje.
To však zdaleka nestačí. Badatel musí být na odpovídající úrovni vybaven i znalostmi historických reálií (tj. věcných znalostí o dějinném vývoji konkrétní širší i užší lokality, jak je přinášejí vědecké disciplíny jako etnografie, folkloristika, archeologie i např. přírodní vědy). Neodmyslitelnou součástí vědomostního vybavení badatele na poli etymologie je pak samozřejmě i přehled o vývoji jazykových kontaktů různých kmenových i národních společenství.
Významové souvislosti slov
Laickému zájemci o otázky etymologie se odkrývají při studiu původu a historického vývoje významu konkrétních slovních jednotek často netušené souvislosti.
Tak je možné se např. dozvědět, že spolu souvisejí výrazy skot, dobytek na straně jedné a peníze na straně druhé. Ve starých "předpeněžních" dobách byl totiž právě skot všeobecně užívaným platidlem. Tato souvislost je už patrná v klasické latině, viz pecus /dobytek/ a pecunia /peníze/. Výraz pro dobytek byl přejat mj. do staré němčiny a v důsledku hláskoslovných změn se v moderní němčině změnil do podoby Vieh. Stará angličtina stejný výraz převzala a přeměnila do podoby fech /skot/. Moderní angličtina to slovo má stále, ale žije v podobě fee /poplatek, odměna/. Zajímavá je v tomto ohledu i souvislost obecně slovanského výrazu skot /hovězí dobytek/ se staroněmeckým skaz /peníze, majetek/. Z toho má moderní němčina slovo Schatz /poklad/.
Etymologické bádání nepodložené dostatečnými znalostmi historických reálií však vede téměř vždy ke klamným závěrům, co se týká spojování slov z různých jazyků. Tak vznikají případy tzv. lidové, tj. falešné etymologie nacházející souvislosti, které neexistují. Na druhé straně se na základě mylného výkladu vytvoří jazykový prostředek, který národní společenství přijme. Tak např. slovo velbloud bylo do některých slovanských jazyků přejato z gótského ulbandus, což zde znamenalo slona. Získání dnešní české podoby vzniklo přikloněním ke slovům veliký a bloudit.
Historický vývoj anglického jazyka
Anglický jazyk poskytuje zájemci o hlubší proniknutí do historických kořenů své slovní zásoby přímo obrovský jazykový terén. Angličtina v průběhu historického vývoje asimilovala množství slov z jiných jazyků - a to nejen evropských. I díky tomu má dnešní moderní angličtina tak rozsáhlou slovní zásobu. Oxfordský slovník angličtiny (Oxford English Dictionary) obsahuje přes čtvrt miliónu různých slov, nepočítaje v to vědecké a technické termíny a slangové výrazy.
Počátky anglického jazyka jsou spojeny s dialekty severomořských germánských kmenů Anglů, Sasů a Jutů, které se usazovaly na britských ostrovech od poloviny 5. století našeho letopočtu a formovaly zde jednotlivá království.
Tato epocha označovaná tradičně jako Old English prošla významnou transformací v důsledku dvou invazních vln. První z nich představovaly severogermánské kmeny, které zahájily v průběhu 8. a 9. století dobývání a kolonizaci severních částí britských ostrovů. Ke druhé invazní vlně došlo v roce 1066 ze strany Normanů vedených Vilémem Dobyvatelem a usazených za kanálem La Manche. Tato populace byla nositelem romanizovaného normanského jazyka, který se na anglické půdě tranformoval do anglo-normanského, později anglo-francouzského jazyka.
Nová slovní zásoba tohoto původu byla spjatá zejména s oblastí dvorské kultury. Toto výrazné jazykové převrstvení znamenalo nástup epochy zvané Middle English, kdy dochází k výraznému rozšíření slovní zásoby a na druhé straně k výraznému zjednodušení gramatiky, zejména tvarosloví.
V epoše Middle English, která přetrvávala zhruba do poloviny 16. století, byla jako jazyk písemného i ústního styku v prostředí intelektuálního života latina, především ta středověká, užívaná v prostředí církve. Tu později vystřídala renesanční latina užívaná humanistickými učenci. Latina se stávala zdrojem přejímek pro ty pojmy, pro něž neexistovala v domácím středoanglickém jazyce žádná slova.
V epoše Modern English, kam lze řadit už např. i díla Williama Shakespeara, se jazyková situace angličtiny zásadně proměnila v tom, že se Anglie a později Spojené království Velké Británie staly koloniální mocností. Jako výsledek růstu britského impéria byla angličtina přejímána na rozsáhlých územích neevropských kontinentů: v Severní Americe, Indii, Africe, Austrálii a na Novém Zélandě.
Angličtina je řazena k anglo-frízské podskupině západogermánských jazyků. Mezi západogermánskými jazyky je jí nejbližší skotština (někdy uznávaná jen jako varieta angličtiny, v Severním Irsku je to tzv. ulsterská skotština) a frížština, kterou se mluví na jižních okrajích Severního moře, tj. v Dánsku, Nizozemsku a na ostrovech patřících Nizozemsku a také Německu.
Ostatní západogermánské jazyky (nizozemština, afrikaans – jazyk jihoafrických Búrů, dolní a horní němčina) jsou angličtině vzdálenější. Totéž platí i o jazycích severogermánských (švédština, dánština, norština, islandština, faroerština).
Přes svou velkou četnost byly jazykové přejímky v angličtině vtěleny do germánského systému skloňování, časování, skladby a chovají se tak jako slova původně staroanglická.
Ukázky slov různého původu
Podívejme se výběrově pomocí několika příkladů na to, jak četná slova běžné angličtiny nesou na sobě stopy svého původu:
Praindoevropský původ
Příklady:
Modern English - I, Old English - ic, něm. - ich, lat. a řec. - ego
Modern English - one, niz. - een, lat. - unus, řec. - oinos
Modern English - mother, niz. - moeder, něm. - Mutter, lat. - mater, sanskrt - matr
Staroseverský původ (vliv vikingské kolonizace)
Příklady: big, gift, take, Thursday, fjord, geyser
Francouzský (latinský) původ
Příklady: competition, mountain, table, choice, police, machine
Nizozemský a dolnoněmecký původ
Příklady: yacht, breeze, freight, flag, landscape, drum, mud
V angličtině je také někdy možné vybrat si mezi synonymy různého původu:
Příklady:
come (germ.) – arrive ( lat.)
freedom ( germ.) – liberty (lat.)
Někdy jde o významový rozdíl, ale zároveň těsnou souvislost:
pig (ger.) – pork (lat.), cow (ger.) – beef (lat.)
Závěrečné poznámky
Etymologie jako vědecká disciplína je součástí historicko-srovnávací jazykovědy a její výsledky jsou zachycovány v etymologických slovnících. V češtině jich už máme několik, v angličtině lze jako pramen důkladnějšího poznání doporučit The Concise Dictionary of English Etymology od Waltera W. Skeata (2000).
Etymologie na jedné straně pomáhá poznávat jednotlivé jevy historických proměn určitého jazyka, na druhé straně může být ale i zneužívána k ideologizaci ve jménu nacionalismu, kdy se falešně dokazuje domnělá převaha vlastního jazyka a kultury nad údajně pasivně přejímajícím jazykem a kulturou druhých národů.
Autor článku působí jako VŠ učitel na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.